Strmé srázy porostlé barevnou lupinou jak v Amazonii, dvě hřiště, "sjezdovka" pro zimní dovádění, tajuplné chatky neznámého určení i obsahu, studánka s pitnou vodou pro hašení žízně uřícené mládeže a samozřejmě koupaliště. Mimochodem už tehdy s automatickým čištěním vody v přednádrži, do níž stálo za to i přes zákazy vlézt - ta špína v ní neskutečně lákala.
V první polovině 70. let minulého století vládl celému areálu pan Krupička. Možná i před tím i později, to nevím. Přísný a nerudný pán, snad penzista - naše dětská hlavička vyhodnotila každého nad čtyřicet jako důchodce. S kamarádem Tondou jsme někdy kolem roku 1970 zjistili, že to byl vlastně vlídný a kamarádský chlapík. Jednou jsme se totiž za ním odvážili do vypuštěného koupaliště, kde něco kutil. Nejdříve nás vyháněl, ale po zjištění, že jdeme brigádničit, nastala proměna v srdečného dědu, který ocenil naši ochotu pomoci a tři hodiny s námi dřel, až mu z nosu stékaly kapky potu. Přitom si s námi povídal o všem možném. "Akce" vynesla panem Krupičkou podepsané a velmi důležité písemné potvrzení o dobrém skutku pro náš dětský oddíl.
Našel jsem pár fotografií ze Skalky z roku 1965. Myslím, že postupně objevím i další snímky z jiných let. Na prvních třech obrázcích je moje maličkost, na čtvrtém tatínek zvěčnil maminku.
Pozn.: Skalka se nachází v Jihlavě.
Foto: Karel Říha, text: Milan Kutil Říha