Když mi letos přišel vánoční pohled, těšil jsem se, že si zase jednou prohlédnu pěknou známku — a místo toho na mě zíral obdélník připomínající účtenku z pokladny. Jen cena, datum a město. Žádný hrad, žádný motýl, žádný Komenský. Vzpomněl jsem si, jaká to byla krásná doba, když jsme jako děti známky sbírali a připadali si u toho téměř jako badatelé. Na těch malých papírcích byly celé dějiny světa, krásy naší vlasti i tváře lidí. A co je důležité, částečně i díky známkám, jsme tehdy neměli ty „blbé koníčky“ (kouření, drogy atd.). Jasně, pokrok nezastavíš — všechno, co nepůjde poslat elektronicky, jednou zmizí. Ale bude to zánik něčeho krásného, protože listování albem plným barevných obrázků nenahradí žádná PDF příloha. A tak si říkám, že až mi příště přijde pohled s další účtenkou, možná si ji taky umístím do alba… jen abych měl důkaz, že konec jedné éry opravdu nastal.
