Občas člověk narazí na něco tak roztomile absurdního, že se tomu prostě nedá odolat. Objevil jsem věčného sněhuláka – neúnavného strážce chodníku, který přežije jaro, léto i globální oteplování. Není to žádný převratný nápad, ale v téhle vesnici funguje jako malá dávka radosti. Lidi se u něj smějí, fotí a možná i přemýšlejí, jak dlouho tam vlastně tento výtvor stojí. Nikomu nepřekáží a všem zlepšuje náladu. Místo neprozradím. Ne snad kvůli tajnůstkaření, ale protože znám českou povahu: jakmile se řekne „sněhulák“, půlka národa si jde zkusit, jestli se dá rozkopnout. V tomhle případě byste si stejně ukopli nohu.
Napadlo Vás někdy něco podobně trvalého a zároveň hravého,
co by veřejný prostor oživilo?
