Tak jsem si zahrál na kytaru, kterou vlastnoručně - a s láskou k dřevu i odvaze - vyrobil pan Tomáš Kusýn. A protože kreativita nezná hranic, nasadil jsem si na hlavu háro z mopu na podlahu, oblékl koženou bundu a nechal vykouknout pupík, aby bylo jasné, že to myslím vážně. Rock’n’roll se totiž musí žít celým tělem.
Nástroj jsem poctivě otestoval a už teď můžu slíbit, že
chystám podrobný článek o tomhle unikátu. Bude to čtení, na které se fakt
můžete těšit - od konstrukce až po zvuk.
Momentálně ale řeším zásadní dilema: jestli se rovnou
nepřihlásit do konkurzu na nového člena Olympicu. S takovým mopem na hlavě a
pupíkem venku bych mohl být jejich nejautentičtější posila za posledních 20
let.
Zůstaňte naladěni, bude to jízda.
